Pobyt ve tmě… obohatí i Vás?

Asi si mnozí říkáte:
„Proč to lidé dělají? Proč dobrovolně vstupují do tmy tmoucí, aby hledali… a co vlastně?“

Osobně jsem týden ve tmě strávila v r.2014. NEZAPOMENUTELNÝ ZÁŽITEK. Tehdy byl a stále ještě je ten týden v naprosté tmě „potravou“ pro mou duši. Tou duchovní. Neboť co se s Vámi během pobytu v uzavřeném prostoru mimo jiné děje je i to, že téměř vůbec necítíte potřebu jist. Proč taky? Příliš se nehýbete a nevydáváte žádnou energii. Za celý den ujdete maximálně pár kroků sem a tam. Váš „zaběhaný“ systém a běžný denní rytmus se naprosto změní. Vaše dny jsou najednou k nepoznání jiné.

Vždy, když se mě někdo na můj týdenní pobyt zeptá ve smyslu toho, proč jsem tam šla a co přesně mě k tomu rozhodnutí vedlo, odpovídám vždy, že je to něco, co prostě víte. Neuvažujete nad tím tak, že se celkem zvláštně zavřete do místnosti bez oken a světla, v níž budete trávit o samotě příštích pár dní. Nepředstavujete si dopředu, jaké to bude, nebo jak tam budete „žít.“. Jednoduše bych řekla, že jsem nad tím vůbec nemusela přemýšlet. PROSTĚ JSEM TO CÍTILA.

„Dle mého názoru i zkušenosti do tmy vstupujete
S TOUHOU.
 
Nenutíte se, nic Vás nenutí. Jen po tom
prostě bytostně TOUŽÍTE…“

 

Tehdy jsem totiž vnímala jako naprostou přirozenost. Tu obrovskou touhu se na chvíli naprosto ZASTAVIT. „Vypnout“ svůj běžný každodenní shon. Uzavřít se někam mimo všechny ty hluky rychlého světa, který nás dennodenně obklopuje a „stáhnout“ se do nitra. Do klidu. Ticha. Do sebe sama. K sobě. Tak jsem to tehdy vnímala. Tedy úvahy typu „proč bych měla“ nebo snad „že bych měla, protože…“ se rozhodně neobjevily. Táhla mě tam jen ta touha. Přišlo to mi v tom tehdejším životním období jako naprosto přirozené. Tma tmoucí, týden jen pro mě a pro některé i celý měsíc… dovedete si to představit?

V průběhu těch dní se střídaly různé myšlenky. V jednu chvíli se mi zdál ten čas naprosto nekonečný a ptala jsem se sama sebe, jestli jsem se skutečně nezbláznila, když jsem ochotna se na CELÝ týden dobrovolně uzavřít do naprosté izolace a ještě naprosté tmy.  Srandovní však bylo uvědomění ve chvíli, kdy jsem po tom týdnu svou chatku opouštěla, že se vlastně jedná jen o JEDEN TÝDEN mého života. Jeden pouhý týden, který samozřejmě „utekl jako voda.“ Stejně jako všechny ostatní, které prožíváte naprosto běžně. Ano, když jste tam a začíná Vám první den, a Vy si po několika hodinách v meditaci připadáte už docela vyklidnění a dokonale odpočatí, myšlenka na dalších příštích několik dní je dost strašidelná. To uznávám. Ale nakonec přijdete na to, že to byl jen jeden pouhý týden ze všech ostatních týdnů Vašeho života. Tedy, času asi jako kapka v moři.

Každému z „účastníků“ této jedinečné seance přináší tma a izolace jiné „dary.“ Kolik lidí a lidských příběhů, tolik zkušeností, pozitiv či negativ si lidé odnášejí. Avšak osobně neznám nikoho, komu by tma „ublížila.“ Snad jen, že jsou i takové případy, kdy se lidé z nějakého důvodu pro tmu rozhodnou a třeba už po jednom či dvou dnech ji opouštějí se slovy, že jim nedává pobyt to, co od něj očekávali. Ano. I to se může stát. A je to zcela v pořádku. Já tvrdím, že vždy a vše má svůj důvod a tím hlavním, proč na tomto světě jsme je sama ZKUŠENOST. Ať už tedy člověk pobude ve tmě jakkoliv dlouho, svůj DAR SI ODNÁŠÍ VŽDY.

A jaký byl můj DAR? Já jsem si jednoznačně odnesla novou inspiraci a nápady pro svou tvorbu, neboť fantazie má zelenou a času na úvahy je mnoho. Ale především mě tma paradoxně „vrátila do života!“ Cítila jsem se jako znovuzrozená! V ten den, to ráno, kdy jsem otevřela dveře chatky se mi do očí okamžitě vrhnuly SLZY NAPROSTÉHO ŠTĚSTÍ! Ten pocit být zase najednou venku, nadechnout se toho dokonale čerstvého mrazivého vzduchu do plic, rozhlédnout se, TO ŠTĚSTÍ MOCI VIDĚT TO VŠE, být zase součástí života, možnost jít a zase něco nového tvořit… k tomu slunce svítilo a nebe dokonale jasné. Jedno chladivé únorové ráno, ale asi to nejkrásnější, jaké jsem kdy zažila! A z kterého čerpám dodnes.

 

„Znáte to jistě sami dobře.
Člověk si NEUVĚDOMUJE CO MÁ, 

DOKUD O TO NEPŘIJDE.
A tak podobně je to i s pobytem ve tmě. Když ji opouštíte, uvědomíte si najednou ty prosté dary a požehnání už jen z toho, že ŽIJETE!“

 

Tma jednoduše poskytuje útočiště i možnost zase pochopit ty „jednoduché“ principy života. Jako třeba, jak úžasné je VIDĚT. Běžně nad tím totiž asi málokdo každé ráno zauvažuje, jaký dar je třeba „jen“ vidět. Rozhlédnout se a být vděčný/á za své zdravé oči. A mnoho krásy, kterou díky tomu můžeme každý den obdivovat. Nebo asi málokoho napadne, (i když po coronovirové karanténě nad tím už asi všichni uvažujeme jinak) jak dokonalé je každé ráno vstát z postele, moci jít, ať už kamkoliv, ale vůbec si uvědomit to štěstí a radost z toho „prostého bytí.“ Ze zdravého těla, které VIDÍ, CHODÍ, BĚHÁ, TANČÍ, SMĚJE SE A NAPLNO CÍTÍ, to vše jsou ty „drobnosti,“ na které tak často v rychlém tempu „moderního“ života zapomínáme.

A tak, TANČETE, BĚHEJTE, SMĚJTE SE A UŽÍVEJTE ŽIVOTA!
Ať už tmu a její léčivé účinky sami vyzkoušíte, nebo se necháte inspirovat „příběhy ze tmy,“ jistě Vás v mnohém OBOHATÍ.
Ono to totiž opravdu není klišé. ZDRAVÉ TĚLO A MYSL, RADOST Z „MALIČKOSTÍ“
a běžných událostí v našich životech… tyhle drobnosti jsou totiž právě TÍM POŽEHNÁNÍM.
V každém svobodném nádechu cítit to štěstí a potenciál.
Při každém svítání si uvědomit ten jedinečný potenciál nového dne.
Být vděční za každičký moment našeho života.

A tady si dovolím připomenout krásná slova jednoho z tolik oblíbených českých „klasiků,“
úžasného Jana Wericha:

„Neříkej, že nemůžeš, když nechceš.
Protože přijdou velmi brzy dnové, kdy to bude daleko horší: budeš pro změnu chtít a pak už nebudeš moci.“
Jan Werich

Nechť jsou ideálně nám všem tato slova každodenní inspirací…

„NAPSÁNO ZE SRDCE, PRO VÁS I PRO MĚ, Z HLASU MÉ INTUICE,
AVŠAK STÁLE JDE O MÉ SUBJEKTIVNÍ VIDĚNÍ SVĚTA I AKTUÁLNÍHO DĚNÍ
A NIC VÍCE.“

 

S láskou a úctou,
Monika Zieneckerová

PROFIL MONIKA ZIENECKEROVÁ

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.