Můj příběh...

a možná i Váš.

Osobní rozvoj se postupně stal mou vášní, prací a koníčkem současně. 
Vydala jsem se touto věčně překvapující cestou jednoduše jako ostatní vlivem životních událostí. Každičký den se dozvídám něco nového a naprosto potvrzuji slova Sókratova aneb čím VÍCE TOHO VÍM, tím spíše mohu říci, "VÍM, ŽE NIC NEVÍM" i když určité zkušenosti už mám.

Zní to zvláštně, viďte? Ale je tomu tak.
Život je totiž ve své prapodstatě naprosto multidomenzionálním projevem celé existence a tedy tvrzení "VÍM, ŽE NIC NEVÍM" se zde jeví jako jediné možné vyústění veškerého hledání a uvědomování. Všichni jsme však od samého narození až do konce hráči života a život sám je naším největším mentorem i autorem hry.

 

V této hře ale není nutné vědět naprosto vše, to zřejmě ani není naším lidským úkolem. Tedy alespoň doposud tomu tak bylo, kdoví co nám přinese budoucnost. V soušasné době se vše zcela zásadně a radikálně mění. Nyní však dozajista stačí, když pochopíme ty základní předpoklady a velmi jednoduché principy pro ŠŤASTNÝ A NAPLNĚNÝ ŽIVOT.

 

Všichni velmi dobře víme, že život s sebou přináší leckdy velmi nečekané a emočně náročné situace, které si vyžadují naši vnitřní sílu a odvahu. Často jsme už jako malé děti vystaveny emočně vypjatým a náročným situacím, které si ukládáme hluboko do svého podvědomí. Odtud pak bez našeho vědomí řídí náš život a přitahují situace, kterým těžko rozumíme. Ovšem v tom lepším případě pouze do chvíle, kdy se nám konečně začnou ony části skládanky spojovat v ucelený obaraz. Pak můžeme říci, že máme částečně vyhráno! Začínáme těm souvislostem rozumět. Naštěstí totiž v tomto dokonalém systému života platí jedna určitá "jistota". ZÁKON PŘITAŽLIVOSTI. 

 

Když jsem se tedy v roce 2009 rozhodla učinit doposud asi nejzásadnější rozhodnutí a změnu svého dosavadního, tehdy již několik let s lehkostí a v hojnosti plynoucího života, velmi brzy nato jsem byla intenzivně konfrontována se svými těžkými a bolestivými, zatím nezpracovanými tématy z mé dětské minulosti a vlastními stíny z nich vycházejících. A tak se velmi rychle z očekávaného nového životního období a radostných začátků stala intenzivní, téměř osmiletá životní lekce a permanentní razantní "výuka." V těchto letech jsem se věnovala sebe - poznávání především prostřednictvím svého životního partnera jakožto úžasného "zrcadla", dále za pomoci knih a kurzů, týdenního pobytu ve tmě, cesty za poznáním a prohloubení sebereflexe na ostrovy Bali a Nusa Penida a celou tu dobu jsem poctivě "loupala" jednotlivé vrstvy především každodenní meditací. Absolvovala jsem metody jako Kineziologie či metodu RUŠ prvního stupně, s níž při svých sezeních s klienty dodnes ráda intuitivně pracuji spolu se zapojením dalších technik jako automatická kresba a vizualizace. Vše používám především intiutivně a každé klientce i klientovi "na míru" dle jeho aktuálního "nastavení" a přání.

 

Ano, má cesta byla místy pořádně drsná jízda, při které se téměř nebylo čeho zachytit! A začalo to přeci jen na můj "vkus" velmi brzy, už v dětství, které bylo více než radostné náročné a emočně značně vypjaté. Zažila jsem mnohé, o čem dnes mohu nejen vyprávět, ale především předávat ostatním jako své cenné "poklady", zkušenosti a určitá pochopení, kterých by se mi jinak zřejmě nedostalo. Přeci jen vše je jak má být a ani rodiče tehdy nemohli daným okolnostem nijak zabránit. Avšak nakonec tam, kde jsem v minulosti spatřovala zlo a naprostou nespravedlnost, dnes vidím dary a požehnání. Inu, cesta každého z nás je jiná a učíme se skrze vlastní prožitky a zkušenosti. Navíc, nejvíce právě s těmi nejbližšími, o to bolestivější samo "učení" je.
Všichni dobře rozumíme rozdílu mezi utrpením a radostí ze života. 
A právě TO NÁS VŠECHNY SPOJUJE, ač se naše zkušenosti a zážitky vždy o něco liší. V jádru jsme však stejní a toužíme po harmonii a klidu, lásce i radosti.

 

Dnes mohu však s veškerou pokorou a vděčností říci, že za vše a všechny, jež mi byli zrcadly a úžasnými, milovanými učiteli nesmírně DĚKUJI.

 

Bez těchto zkušeností bych dnes nebyla taková, jaká jsem. Nevěděla bych nic z toho "mála", které vím. A nevážila bych si tolik života a jeho krásy i milosti, která je všudypřítomná. Jen je nutné, abycho se konečně naučili spíše ZAVŘÍT OČI A DÍVAT SE NA TEN SVĚT PŘEDEVŠÍM SVÝM SRDCEM. Protože realita bývá zkreslena naším viděním světa a směšným hodnocením naší mysli.
Ale SRDCE VE VŠECH TĚCH ZMATCÍCH "VIDÍ" VŽDY JASNĚ. 

 

S láskou a úctou se ráda stanu Vaší OSOBNÍ PRŮVODKYNÍ.