Jak NAHOŘE, tak DOLE aneb jak ve vládě…

Krásný den či večer milí přátelé,

ač se nerada zaobírám politikou a věcmi s ní souvisejícími,
dozajista i z toho důvodu, že se necítím v této problematice nijak zvlášť silná, přes to bych ráda toto věřím že tentokrát skutečně krátké zamyšlení věnovala právě pohledu na současnou politickou scénu a především pak její představitele.

Právě jsem doposlouchala jeden rozhovor na YouTube kanálu XTV s premiérem vlády České republiky, panem Babišem a na konci tohoto rozhovoru mě doslova „tahal“ za uši téměř „žalostný“ výlev pana premiéra nad tím, jakým způsobem (ne)hospodařila financemi vláda před jeho nástupem. Jinými slovy, jak předchozí vláda zadlužila Českou republiku.

Nejde mi o jeho hodnocení tehdejší finanční situace v porovnání se současnou situací po jeho několikaletém působení. Ani nechci v žádném případě nijak dehonestovat jeho osobu, ač jako každý občan této krásné české země mám svůj osobní názor na současnou žalostnou politickou situaci a zcela určitě i jeho osobní status.

Chci tu však poukázat na jednu dle mého názoru zásadní okolnost, která je nejen v našich osobních životech celkem zásadní, ale nejinak tomu jistě a logicky je také v otázkách společenských a nás všechny spojujících. Neboť VŠECHNO JEDNO JEST.

 A tou důležitou okolností tu myslím
ZÁKON ZRCADLENÍ.

 

Ten, jak věřím znáte a pokud ne, dovolte mi jej krátce objasnit. Jde o princip JAK UVNITŘ, TAK VNĚ… neboli myšleno, co nosíme ve svém podvědomí se nám pak v životě projektuje do žité reality. Tedy, pokud jsme například přesvědčeni o tom, že nám někdo lže a okrádá nás, pak se tato námi „jasně formulovaná vnitřní pravda“ musí ČISTĚ LOGICKY projevit někde v životní realitě. (Avšak musím tu podotknout, že samotné téma zrcadlení je dosti komplikované z pohledu vzniku těchto našich „pravd,“ které jsou převážně děděné jako naprosté lži a které bohužel přejímáme my i naši předkové tehdy, BEZ MOŽNOSTI VOLBY – není tedy v lidských příbězích a našich životech ve skutečnosti žádných viníků, abyste rozuměli… avšak zde pouze okrajově k této „problematice.“) Protože, jak se říká, pokud jsme o něčem skutečně bytostně přesvědčeni, pak z nás život nemůže učinit „blázny“ ve smyslu toho, že se tato pravda někde v realitě neprojeví. Tento „zákon“ funguje a „pracuje“ opravdu tak jednoduše, jako zrcadlo, které vždy odrazí jen to, co před něj postavíme. A to i tím, co není na první pohled viditelné.

 

Asi už tedy v tomto odstavci jasně tušíte, kam tím směřuji. Nemyslím to docela tak, že jsme jako „oni“ ve smyslu zrcadlení. (Ačkoliv, doporučuji nám v našem vlastním zájmu, zamysleme se nad tím důkladněji.) Jako ti, na které stále velké množství lidí dennodenně nadává. A právě to je jeden z velkých „kamenů úrazu“ v celé té věci. Chceme-li něco nejsnáze změnit, pak zaprvé PŘESTAŇME NADÁVAT! Přestaňme s neustálým utvrzováním se v „pravdě,“ jak je to právě tak a ne jinak. Jak jsou okolnosti čím dál horší. Jak těm nahoře jde pouze o sebe a nikdy to jinak nebude. Protože věřte nebo ne, právě těmito svými myšlenkami a emocemi s nimi spojenými, které zas a znova mnoho lidí vysílá každý den „tam nahoru“ působí jako dokonale „ŽIVNÁ půda“ pro další a další takovou realitu. Zas a znova.

Pokud chceme skutečně něco zásadně změnit, pak se ZAMYSLEME KAŽDÝ SÁM NAD SEBOU. Nad svými myšlenkami a emocemi, které vysíláme nejen k vládním činitelům, ale také k blízkým osobám i k sobě samým. Položme si ruce na srdce a vyhodnoťme s radikální upřímností SVÁ „SLABÁ MÍSTA“ v tom procesu. Kde i MY BYCHOM TOLIK CHTĚLI VÍCE MYSLET SAMI NA SEBE, být k sobě v mnohých ohledech laskavější a nedovolíme si to? Z jakéhokoliv nesmyslného podvědomého programu. Pak nadáváme na ty, ať je to blízká osoba či politik, kteří si toto dovolí. Ale my bychom taky tak chtěli! Jenže… a z těchto nepochopení sebe samých vzniká tolik neustálých sporů a konfliktů mezi námi. Podívejte se například jen na realitu Vašeho partnerského vztahu. Co Vám osobně partner/ka zrcadlí?
Tak můžete mnohé pochopit. Protože realitu, milí přátelé, OVLIVŇUJEME VŠICHNI, každý den! Naše myšlenky vytvářejí naše životy a ovlivňují logicky i NAŠI CELOSPOLEČENSKOU SITUACI.

Je v pořádku přiznat si, že někdy nás samotné také napadají podobné „hrůzné“ myšlenky, jako například naše politiky. Že i my jsme v našem tajemném a pro nás dost neznámém podvědomí ovládáni silami, které bychom si i před sebou samými raději nepřiznali. Ale naše lidské osobnosti jsou stejně tak „andělské“ jako „ďábelské.“ Každého z nás. Žijeme v duálně projeveném světě. A všechny se podílejí na utváření této reality. Každý z nás má tedy nesmírnou moc tvořit. A TAKÉ TVOŘÍME. A je tedy jen na odpovědnosti každého z nás, abychom si určili priority a pokusili se to konečně změnit. Přestaneme-li nadávat na celý svět a každého, nebudeme-li stále hledat „chyby“ jen v ostatních, ale i u sebe samých nacházet a přiznávat si otevřeně všechna svá „slabá místa,“ pak se dokážeme i na celý TEN ODRAZ TAM „NAHOŘE“, myšleno ve vládě, KONEČNĚ DÍVAT JINAK.

 

Novým úhlem pohledu, v němž spatříme i části sebe samých a uvědomíme si, že chceme-li skutečně něco změnit, pak to s jistotou
NEPŮJDE ZE STEJNÉ ÚROVNĚ NAŠEHO SMÝŠLENÍ.

 

 

 

„NAPSÁNO ZE SRDCE, PRO VÁS I PRO MĚ, Z HLASU MÉ INTUICE,
AVŠAK STÁLE JDE O MÉ SUBJEKTIVNÍ VIDĚNÍ SVĚTA I AKTUÁLNÍHO DĚNÍ
A NIC VÍCE.“

 

S láskou a úctou,
Monika Zieneckerová

PROFIL MONIKA ZIENECKEROVÁ

 

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.